Terapeutické metody

HIPOTERAPIE

Koně. Zvířata, která Jung viděl jako symbol fyzického těla. Koně – bytosti, které jsou na pomezí světů. Dle indiánských legend nás bílý kůň nese k duchovnosti, hnědý k pochopení zemských zákonitostí a černý do nevědomí nebo podsvětí. Oni toho umí ale o mnoho víc! Dokáží zesilovat lidské emoce, svojí extrémní empatií zrcadlí naše nejvnitřnější pocity, ale i záměry, mohou vyvažovat náš duševní nebo fyzický hendikep. A také léčí. Jsou schopni dodat sílu nejen duši, ale i tělu. S pomocí pohybu koňského hřbetu, který se hýbe všemi směry naráz, v každém okamžiku nahoru, dolů, doleva, doprava, dopředu i dozadu. K tomu ještě obrovská síla proudící z koně do člověka, který na něm sedí.

PRO DĚTI I DOSPĚLÉ, PRO KAŽDÉHO

Tak děláme terapie. Z didaktického hlediska je možné rozdělit je na léčbu těla a duše, ale pouze z didaktického! Duši od těla oddělit nelze a ani není radno to zkoušet. Jak by mohlo být spokojené dítě, které pouze leží, zatímco jeho kamarádi běhají po venku? Jak se asi cítí jeho máma, jeho táta, kteří vidí pokroky dětí stejného stáří? Děti s poruchou autistického spektra, s ADHD, děti vyloučené z kolektivu, osamocené pro svoji jinakost… Těm všem můžeme s pomocí koní usnadnit život. A pak jsou tady dospělí. Ti, kteří mají potíže s pohybem, ti, kteří mají koně jako náhradní nohy. Ano. I toto jde. Vysvětlím to na příkladu, situaci, která se doopravdy stala. Naložili jsme na koně pána, asi 30letého vozíčkáře, a jeli s ním do lesa. A tam, mezi stromy, přišla ona památná věta: „Tak tady jsem už 6 let nebyl.“ Kůň projde téměř vším, vozík projede pouze po dobře upravené cestě. Takže asi tak.

PARAJEZDCI

Do hipoterapie patří i sport hendikepovaných. Tyto lidi naučíme jezdit na koni, samostatně jej zvládat, a například účastí na soutěži náš nejúspěšnější jezdec Petr Šindelář našel smysl svého života. Ale i když to nejde tak daleko, klient se naučí vydržet, máknout, a u toho vnímat a brát ohled na svého parťáka. A to je nesmírně cenné. Všichni parajezdci, které znám, našli uplatnění v běžném životě. Pracují, mají rodiny a žijí tak, jak chtějí. K tomu jim dopomohli i koně.

REHABILITACE V SEDLE

Jak tedy probíhá hiporehabilitační jednotka? Předem připravený (tj. vypohybovaný a osedlaný madly nebo sedlem) kůň je přiveden k rampě, ze které nasedne pacient. Při tomto rizikovém úkonu mu pomáhají pomocníci. U některých urostlých spastiků – tedy lidí, kteří jsou ochrnutí a mají křečovité stažení svalů, je potřeba až 8 pomocníků, alespoň zpočátku. Podle toho, jak se stav zlepšuje, může jich být míň a míň. S pacientem se necvičí, veškeré „cvičení“ obstará svým pohybem kůň. Ačkoli se to nezdá, tak sedět na kráčejícím koni je totiž i pro zdravého člověka zpočátku pořádná výzva. Když někteří rodiče tlačí na to, aby jejich dítě máchalo při léčbě rukama, tak je prostě na chvíli na koně posadíme, a ono je to přejde. Pacienti, kteří nezvednou vleže ani hlavu (a je jedno, jestli jim je 6 měsíců nebo 6 let), jezdí na koni vleže na břiše a jsou jištění z obou stran. Hlavu mají na zadku koně, takže koukají přes jeho ocas, a obvykle velmi brzy začnou zvedat hlavu, protože pohyb koně stimuluje svaly kolem páteře a podporuje vertikalizaci. Pak sedí, vstanou a často nakonec i chodí… Samozřejmě, že u takto závažně postižených pacientů není hipoterapie jedinou léčebnou metodou. Například cvičení podle Vojty nebo Bobatha mají společně s hipoterapií daleko větší efekt než samostatně. A navíc, děti koně obvykle milují.

PORUCHY POZORNOSTI, ADHD, BOLEST DUŠE…

Kůň ale umí podpořit i psychický vývoj člověka. Například raketově startuje pozornost. Takže děti s jakoukoli poruchou pozornosti mohou s pomocí koně výrazně zlepšit svoje školní výsledky. Kromě toho se také naučit respektu k osobnímu prostoru, trénovat představivost… Například: Než dojdu k cíli, musím s koněm překročit překážku, a u toho si hlídat, aby mu někdo nevlezl do cesty, kontrolovat projevy svých emocí – a to jak hněvu, tak náklonnosti, což je velmi důležité třeba pro lidi s mentálním hendikepem. Navíc – na koni jen tak někdo nejezdí! Takže tato terapie pomůže člověku i na sociálním žebříčku. S koňmi se dá i vysloveně léčit duše. Jedná se o práci s klienty s psychiatrickými nemocemi, kde kůň pomáhá jakoby „odemknout“ zamčená místa s někdy i léta trvající bolestí u depresivních pacientů, nebo s traumaty u agresivně se projevujících lidí. V řadě dalších situací nastavuje zrcadlo, pomáhá hledat další cesty, kudy dál v životě… Psychoterapie asistovaná koněm je fascinující oblastí koňských terapií.

 A CO TEN SPORT?

U nás v DORADU (spolku pro hiporehabilitaci) jezdí všichni. Je jedno, jestli mají ruce, nebo ne, jestli mají jednu nohu, nebo obě ochrnuté. Jezdí děti s ADHD, s mentálním hendikepem, i děti tzv. „divné“. Ano, právě ty, které kolektiv vytlačí, šikanuje, osočuje, právě tyto děti naši koně učí vnitřní síle, odvaze, tahu na branku, důslednosti, sebedůvěře. Zažívají s nimi prohry i úspěchy, po pádu (tom opravdovém) musejí vyskočit a znovu nasednout a je nádherné pozorovat, jak se nám mění před očima. Z vystrašených, uplakaných dětí se postupně rodí nádherné a zocelené osobnosti. Stačí jediné. Milovat koně a toužit jezdit.

PROSTĚ LÁSKA

V naší republice existuje celá řada hiporehabilitačních pracovišť. Mnohá z nich odvádějí vynikající a velmi obětavou práci. DORADO je trochu zvláštní v tom, že už 25 let pracujeme dobrovolnicky. Ano, máme potřebné kurzy, vzděláváme se, ale nikdo tam není zaměstnán. Princip, který uplatňujeme, říká: Každý DORADU věnuje všechno, co může. Čas, nápady, práci, finance, tvůrčí invenci… Co za to máme? Strašně nás to baví. Vidět výsledky práce na posunu ve zdravotním stavu našich klientů je ta největší odměna. A taky koně. Být s nimi, pracovat s nimi jako s partnery, kteří velmi dobře vědí, co dělají a proč, s partnery, kteří se vzdali svobody pro nás, lidi. My je potřebujeme. My je milujeme. A hýčkáme si je. Rehabilitační kůň je mistr ve svém oboru, je penězi nezaplatitelný.

ÚKOL NA ZÁVĚR

Až někde uvidíte, že se léčí s pomocí koní, zkuste sledovat výraz zúčastněných. Pozornost koně, jeho klid a vnitřní soustředění, radost jezdce, jeho chvění v očekávání věcí příštích, koncentraci vodiče koně a pomocníka držícího klienta, cílené myšlení i profesionalitu terapeuta, který terapii vede. Vše vypadá, jako kdyby se nic nedělo. A zatím se přesouvají galaxie.

MUDr. Alexandra Vosátková, Vitae - Magazín Energy, 9/2024